Tak jak jsem si nemyslel, nenapsal jsem ani jeden příspěvek od té doby, co se to tu dalo trochu do kupy. Nevadí, proč by taky mělo. Dneska jsem totiž na zeměpisu zjistil, že nejsem jen tak ledajakej bloger, jsem bloger maniak. Už mám ty blogy 3 a ani jeden moc nepoužívám. Ktomu nepočítám deník, kterej si vedu. Nevadí. Ale jen zjistím, kterej budu používat k čemu a bude to fajn.Už tu máme pomalu podzim a s ním i patetickou atmosféru barevných listů a nádherných západů Slunce. Doba za školními lavicemi se rozjíždí a já jsem rád. že jsem v posledním ročníku. Mám pocit, že je to lepší, víc se snažim a vidim nějakej pokrok za ty léta, kdy jsem se snažil tak maximálně vykroutit se z ní, ale teď je to lepší. Navíc si užívám roku, kdy jsem se svýma kamarádama, přáteli. Vím z čeho budu maturovat a vím, co už nikdy nechci v životě vidět.
Táta s mámou jsou pořád na Slovensku. U nás je uklizečka, která na mě dává pozor. Víc samoty..
Knihy. Konečně nalezám přítomnost vztahu k nim, konečně zjišťuju, že knihy nejsou jen povinnost do čtenářského deníku, ale záliba. Piercing od Rjů Murakamiho a teď, můj poslední kousek Planeta samých chlapců od Adama Georgieva.
Myslím že oldseaside bude můj občasník, deník, blog, kam budu psát. Psát.
0 komentářů:
Okomentovat