skrze všední dny, které uběhly jako voda, která má smést všechny nečistoty, co tu dříve byly, ležet nechat má ty věci, pocity, myšlenky, pohnutky, které jsou čisté, nezkalené.. vidím, žádná voda není nečistá, žádná voda se nepřižene jako lavina očisty, nic nám nezaručí psyhohygienu našeho vlastního zděravělího ega. teda. ano, po rouškou svobody lézt po trnitých, plné kamenů, co odlupujících se jako strup, skálách až nahoru.. Ale co najdeme nahoře? Co najdeme? Bude tam štěstí? Bude tam samota? ...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat